Zvracím sama ze sebe!
Víte, poslední dobou s Luckou vedeme dlouhé debaty na téma insta života, sociálních sítí a vlastně na téma toho, co děláme my. Upřímně, chce se mi zvracet, ale jen proto, že jsme se nechaly strhnout davem.
Nedávno jsem pod video dostala komentář (díky za něj!), že se poslední dobou věnuji jen knižním novinkám a že jsem, svým způsobem, nechala stranou kvalitní literaturu. Jen tak jsem jí vlastně odkopla, zavřela do šupliku, uklidila do nejvyšších polic své knihovny a degraduji.
Žijeme v době davového šílenství, insta stories, kde padesát krát opakujeme - Dobrou chuť, mami a potlačujeme své vlastní zájmy ve prospěch sociálním životům. Proč? Protože si myslíme, že když to po nás někdo chce a my jim to vlastně nabídneme, tak nás každý bude mít rád. Jenže pak je vám špatně z vlastního odrazu v zrcadle. Když se podívám na svoje poslední videa, tak jsem neskutečné sluníčko, které mluví o knize v rozmezí padesátí slov, protože, pardon, ale o young adult se prostě jinak mluvit nedá a pracně se snažím na těch knihách najít něco dobrého. A pak se mi do ruky dostane normální dospělácka kniha a já skoro brečím z každé věty štěstím - protože to má říz, protože to má smysl, protože to něco zanechává v mé hlavě.
A při tomto vzteklém manifestu bych ještě ráda dodala, že je mi vlastně blivno z celého sociálního světa, jen proto, že jakožto nějaké rádoby strůjce něčeho, bloggeři a youtubeři vytváříme obsah, který je řízený dnešním trendem. Vytváříme něco, co bude koukatelné, lépe stravitelné a nejlépe co nejjednodušší, aby to pokrylo větší rozsah. Fuj!
Takže takhle už prostě ne, literatura je jinde, a co si budeme vyprávět, život je taky někde úplně jinde. Tímto bych chtěla uzavřít slavnou kapitolu literatury pro náctileté, a říct vám, že to bude jiné. Budeme objevovat literární poklady, číst něco, co nám, při nejmenším, doplní slovní zásobu a vést s vámi normální dospělý blog.
Jinak se mám vlastně moc dobře :-)
Pojďte spolu diskutovat!
Vaše Já!
