Žiju #13

Zvracím sama ze sebe!

Víte, poslední dobou s Luckou vedeme dlouhé debaty na téma insta života, sociálních sítí a vlastně na téma toho, co děláme my. Upřímně, chce se mi zvracet, ale jen proto, že jsme se nechaly strhnout davem.

Nedávno jsem pod video dostala komentář (díky za něj!), že se poslední dobou věnuji jen knižním novinkám a že jsem, svým způsobem, nechala stranou kvalitní literaturu. Jen tak jsem jí vlastně odkopla, zavřela do šupliku, uklidila do nejvyšších polic své knihovny a degraduji.

Žijeme v době davového šílenství, insta stories, kde padesát krát opakujeme - Dobrou chuť, mami a potlačujeme své vlastní zájmy ve prospěch sociálním životům. Proč? Protože si myslíme, že když to po nás někdo chce a my jim to vlastně nabídneme, tak nás každý bude mít rád. Jenže pak je vám špatně z vlastního odrazu v zrcadle. Když se podívám na svoje poslední videa, tak jsem neskutečné sluníčko, které mluví o knize v rozmezí padesátí slov, protože, pardon, ale o young adult se prostě jinak mluvit nedá a pracně se snažím na těch knihách najít něco dobrého. A pak se mi do ruky dostane normální dospělácka kniha a já skoro brečím z každé věty štěstím - protože to má říz, protože to má smysl, protože to něco zanechává v mé hlavě.

A při tomto vzteklém manifestu bych ještě ráda dodala, že je mi vlastně blivno z celého sociálního světa, jen proto, že jakožto nějaké rádoby strůjce něčeho, bloggeři a youtubeři vytváříme obsah, který je řízený dnešním trendem. Vytváříme něco, co bude koukatelné, lépe stravitelné a nejlépe co nejjednodušší, aby to pokrylo větší rozsah. Fuj!

Takže takhle už prostě ne, literatura je jinde, a co si budeme vyprávět, život je taky někde úplně jinde. Tímto bych chtěla uzavřít slavnou kapitolu literatury pro náctileté, a říct vám, že to bude jiné. Budeme objevovat literární poklady, číst něco, co nám, při nejmenším, doplní slovní zásobu a vést s vámi normální dospělý blog.

Jinak se mám vlastně moc dobře :-)

Pojďte spolu diskutovat!

Vaše Já!

Žiju #9

Sakra žiju!!

Víte, dnešek nevypadal moc vábně. Občas lidí, které máte rádi si vás prostě neváži. Nemají čas, nemají možnost anebo prostě nechtějí. A vy nad tím přemýšlíte, kde je vlastně ta chyba. Víte, v čem je chyba? Moc se na to zaměřujete! 

Proto pizza s Luckou bylo nejlepší řešení celého dne. Jenže, to jsme nevěděly, že to byl nejen dobrý nápad, ale byl to sakra dobrý nápad! Já jsem si totiž naprosto jistá tím, že lidí nepotkáváme jen tak...má to smysl a účel. Daly jsme hlavy a kreativitu dohromady a oživujeme něco, co má smysl. Něco, co je pro nás stylem života - knihy, čtení a inspiraci! Budou se dít velké věci, a já jenom doufám, že jste v tom s námi! #ctenijesexy !! a spánek pro slabochy.

Děkuji vám za inspiraci, nebýt vás, nevím, kde bych tu energii a motivaci brala <3

Těšte se na Světy literatury, budou se dít velké věci, když se do toho pustí malé ženy. 

#staymagor

Žiju #8

Drama, drama, drama! 

Víte, dnešek asi nebyl ten nejlepší den v dějinách světa. Teda aspoň v tom mém světě rozhodně ne. 

Pojďme se na to podívat: 

- mám problém s létem (jakože roční období, chápete) je mi pořád vedro a na omdlení. Jenže sedím v kanclu, osm hodin na zadku, z toho vyplýva jedna podstatná věc - mám problém s klimatizaci! Což zdvojnásobí automaticky problém s létem. Kdyby nebylo, tak nemrznu, a potom mi není vedro, pak zase mrznu (chlupatý růžový ponožky nepomáhaji....představte si je s bílou košili! outfit jako vyšitej :D ) no a potom je mi opět vedro, na omdlení, umírám, nedýcham a tak podobně. Asi vím, co mě čeká v přechodu, díky léto!

- pracuji na letiští, takže denně potkám minimálně 10 divnolidi, jenže dneska jeden vydal za 20!! Měl na hlavě pokémona ... jako fakt, jako vážně. Měla jsem pocit, že ho obrečím. Toho pokémona. Ne, toho blázna ... chtěla jsem je obrečet oba. Tak jsem si na ně zakouřila. 

- nemalovala jsem se tři dny, a tak nějak jsem si zvykla, že ženy v důchodu, cestou v MHD, se na mě koukají jako na malé roztomilé štěně (občas mám chut na ně štěknout!)Dětí mají pocit, že patřím do party. Jenže při výstupu z metra mi čuměli tři muži na prsa (které nevedu, asi je tam hledali :D ). Co na to říct, samej úchyl kam se podívaš.

No prostě #staymagor ... jak jinak

Vaše já 

Žiju #7

Měla dvě dětí, já jen morče! 

Víte, dneska jsem koukala na svoji babičku #metafora! V reálu to vypadalo tak, že jsem ležela u ní na gauči, bojovala s polospánkem. Čočky, že jo! Něco mi vyprávěla, děsně se u toho rozčilovala a nenásilně gestikulovala. Já se snažila dělat že vnímám, spánek vyhrával. Ale na plné čáře! Jenže o moji chronickou únavu nejde. 

Momentálně teď hodně polemizuji nad svým čtvrt stoletím, je to takový zlomový bod v mém životě. Babi v pětadvaceti měla manžela, dvě dětí, které již chodili do školy. Dělala s nimi úkoly, po nocích si šila sukně (jo! o tom mi vlastně vyprávěla během mého záchvatu polospánku), žila typicky sovětský život manželky. A tak jsem ležela a přemýšlela, co mám já :D 

Hm: 

- Dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu bez mozku

- Věčně poloprázdnou peněženku, foťák, stativ a počítač

- Facebook, YouTube, Twitter, Snapchat, Instagram a blog

- Hodně párů bot a ještě více knih

- Morče! Morče jsem měla ... hm, měla (to jen ať nevypadám, že tu nikdy nebyla žádná zodpovědnost) 

- Sem tam nějakého chlapa, ale to se nepočítá

Jiná doba?! Ale h**no, jen občas je to buď o štěstí anebo o svobodě. Důležité je, že si rozumíme, někde na hluboce genetické úrovni :D 

#staymagor

Vaše já! 

TŘI, DVA, JEDNA .... START

Jednoduše:

Nadiya, 25 let

Mám video blog na YouTube, kde si myslím, že jsem hodně vtipná, sečtělá a inspirativní.

Fotím knihy na Instagram, všude mě najdete podle mého původem ukrajinského jména. 

A píšu každodenní příspěvky - Žiju. 

Tady snad to bude přehlednější, lepší a osobnější. 

Jednoduše - deník. Nic víc, nic mín 

#staymagor

Vaše já