Víte, dneska jsem koukala na svoji babičku #metafora! V reálu to vypadalo tak, že jsem ležela u ní na gauči, bojovala s polospánkem. Čočky, že jo! Něco mi vyprávěla, děsně se u toho rozčilovala a nenásilně gestikulovala. Já se snažila dělat že vnímám, spánek vyhrával. Ale na plné čáře! Jenže o moji chronickou únavu nejde.
Momentálně teď hodně polemizuji nad svým čtvrt stoletím, je to takový zlomový bod v mém životě. Babi v pětadvaceti měla manžela, dvě dětí, které již chodili do školy. Dělala s nimi úkoly, po nocích si šila sukně (jo! o tom mi vlastně vyprávěla během mého záchvatu polospánku), žila typicky sovětský život manželky. A tak jsem ležela a přemýšlela, co mám já :D
Hm:
- Dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu bez mozku
- Věčně poloprázdnou peněženku, foťák, stativ a počítač
- Facebook, YouTube, Twitter, Snapchat, Instagram a blog
- Hodně párů bot a ještě více knih
- Morče! Morče jsem měla ... hm, měla (to jen ať nevypadám, že tu nikdy nebyla žádná zodpovědnost)
- Sem tam nějakého chlapa, ale to se nepočítá
Jiná doba?! Ale h**no, jen občas je to buď o štěstí anebo o svobodě. Důležité je, že si rozumíme, někde na hluboce genetické úrovni :D
#staymagor
Vaše já!
Žádné komentáře:
Okomentovat